Rostislav Jevgenjevič Vargaškin se narodil 2. června 1933 v obci Novaja Ljalja ve Sverdlovské oblasti tehdejšího Sovětského svazu. K cyklistice se dostal v době poválečné obnovy sportovních oddílů, kdy se jako mladík začal věnovat dráhové cyklistice. Jeho specializací se staly disciplíny na krátké tratě, konkrétně sprint na 1000 metrů s pevným startem a tandemové závody. Vargaškin vynikal především výbušnou silou a schopností udržet vysoké tempo v závěrečných metrech závodu, což z něj udělalo jednoho z nejúspěšnějších sovětských dráhařů své generace.
V padesátých letech 20. století se Vargaškin vypracoval do reprezentačního výběru SSSR. V roce 1956 se zúčastnil olympijských her v Melbourne, kde v disciplíně 1000 metrů s pevným startem obsadil 4. místo s časem 1:11,0. Tento výsledek potvrdil jeho příslušnost k tehdejší světové špičce. Vrchol jeho výkonnosti přišel v následujících letech na mistrovstvích světa. Na šampionátu v Paříži v roce 1958 získal bronzovou medaili v závodě na 1000 metrů s pevným startem, čímž se stal jedním z prvních sovětských cyklistů, kteří v této disciplíně dosáhli na cenný kov v konkurenci jezdců z Itálie a Francie.
Další významný úspěch zaznamenal v roce 1959 na mistrovství světa v Amsterdamu, kde v téže disciplíně vybojoval stříbrnou medaili. Vargaškin byl známý svou technickou precizností při průjezdu klopenými zatáčkami na dřevěných drahách. V domácím prostředí dominoval sovětským šampionátům, kde v letech 1954 až 1961 získal celkem 12 titulů mistra SSSR v různých dráhových disciplínách, včetně sprintu a týmových stíhacích závodů. V roce 1960 se podruhé zúčastnil olympijských her v Římě, kde v závodě na 1000 metrů s pevným startem skončil na 6. místě.
Po ukončení aktivní závodní kariéry v roce 1962 se Vargaškin okamžitě přesunul k trenérské práci. Využil své bohaté zkušenosti z mezinárodních velodromů a stal se klíčovou postavou sovětského cyklistického svazu. V letech 1963 až 1980 působil jako trenér národního týmu pro dráhovou cyklistiku. Pod jeho vedením sovětští dráhaři získali řadu medailí na mistrovstvích světa i olympijských hrách. Vargaškin kladl velký důraz na vědecký přístup k tréninku, sledování wattového výkonu a analýzu biomechaniky šlapání, což bylo v tehdejších podmínkách progresivní metodou.
Mimo aktivní trénování se Vargaškin angažoval i v administrativních strukturách sportu. Po roce 1980 pracoval jako sportovní funkcionář a působil v různých komisích v rámci sovětského sportovního výboru. Byl autorem několika metodických příruček pro trénink dráhových cyklistů, které byly přeloženy do několika jazyků a využívaly se i v zemích východního bloku, včetně tehdejšího Československa. Rostislav Vargaškin zemřel 6. listopadu 2006 v Moskvě. Jeho kariéra zůstává dokumentována v archivech Mezinárodní cyklistické unie (UCI) jako období, kdy se sovětská dráhová cyklistika definitivně etablovala jako rovnocenný soupeř tradičním cyklistickým velmocem západní Evropy.
Pojem Retenční oddělení
Sean Eadie
Xantanová Guma
Rolf Golz
Filip Cíl
Sam Webster
Resveratrol
Sergey Sukhoruchenkov
Jaromír Majer
Serhiy Honchar