Paolo Bettini se narodil 1. dubna 1974 v italském Cecině. K cyklistice se dostal v útlém věku a již jako junior prokazoval mimořádný cit pro závodění a taktické myšlení. V roce 1997 zahájil svou profesionální kariéru v týmu MG Maglificio-Technogym. Hned v první sezóně se adaptoval na tempo pelotonu, což mu v roce 1998 vyneslo angažmá v sestavě Asics-CGA. První výrazný úspěch na mezinárodní scéně zaznamenal v roce 1999 po přestupu do stáje Mapei-Quick Step, která tehdy patřila k absolutní světové špičce. Právě zde se vyprofiloval jako specialista na jednorázové klasiky a náročné kopcovité etapy.
Rok 2000 znamenal zlom v jeho kariéře, když vyhrál etapu na Giro d’Italia a ovládl klasiku Lige-Bastogne-Lige. V roce 2002 se stal vítězem závodu Milán-San Remo, čímž potvrdil své postavení v hierarchii klasikářů. Po rozpadu týmu Mapei přešel v roce 2003 do nově vzniklého týmu Quick Step-Davitamon, kde strávil zbytek své kariéry. V tomto období dominoval Světovému poháru, který vyhrál třikrát v řadě (2002, 2003, 2004). Jeho agresivní styl jízdy, založený na schopnosti vyrazit v pravý čas z balíku, mu vynesl přezdívku „Il Grillo“ (Cvrček).
Nejvýraznějším momentem jeho sportovního života se staly Olympijské hry v Athénách 2004. V závěrečném spurtu v ulicích řecké metropole porazil Sergia Paulinha a vybojoval zlatou medaili. Následovaly sezóny, ve kterých se zaměřil na zisk titulu mistra světa. To se mu podařilo v roce 2006 v Salcburku, kde v závěrečném spurtu skupiny favoritů překonal Erika Zabela a Alejandra Valverdeho. V roce 2007 ve Stuttgartu svůj titul úspěšně obhájil, což se před ním podařilo pouze hrstce jezdců v historii silniční cyklistiky.
Konec profesionální dráhy ovlivnila tragická událost v osobním životě. V roce 2006 při nehodě zahynul jeho bratr Sauro, což Bettiniho hluboce zasáhlo. Přesto dokázal v roce 2007 vyhrát etapu na Vuelta a Espaa a udržet si vysokou výkonnost. Během kariéry se nevyhnul ani pádům; v roce 2008 utrpěl při pádu na závodech Six Days of Milan zlomeninu klíční kosti a několika žeber, což ho vyřadilo z přípravy na důležité části sezóny. V září 2008, krátce po mistrovství světa ve Varese, kde skončil na 26. místě, oznámil definitivní konec kariéry.
Během své kariéry, která trvala 12 let, dosáhl celkem 60 profesionálních vítězství. Na Grand Tours vyhrál celkem 9 etap (5 na Giro d’Italia, 2 na Tour de France a 2 na Vuelta a Espaa). Kromě již zmíněných triumfů ovládl závody jako Clásica de San Sebastián (2003), HEW Cyclassics (2003) či Giro di Lombardia (2005, 2006). Po odchodu ze sedla kola se v letech 2010–2013 věnoval roli hlavního trenéra italské národní reprezentace, kde vedl jezdce jako Vincenzo Nibali. Později spolupracoval na projektech spojených s rozvojem cyklistiky v zahraničí.
Kdo je Linda Botková?
Patrick Sercu
Pojem Sci-fi
Paul Nyman
Fobie
Nelson Vails
Pojem Chutney
Ove Krogh Rants
Habitus
Nikolay Gorelov